Využití elastických vlastností pletených látek
Pletené tkaniny mají vynikající elasticitu; v důsledku toho lze během navrhování vzoru minimalizovat použití švů, záševků a panelů, které jsou obvykle nutné k vytvoření specifických tvarů oděvů. Kromě toho se pleteniny obecně nehodí k tvarovacím technikám zahrnujícím lisování a natahování (jako je „vyplnění“ a „roztažení“); místo toho jsou přizpůsobeny obrysům lidského těla využitím přirozené elasticity tkaniny nebo uvážlivým použitím technik plisování. Stupeň pružnosti tkaniny se tak stává klíčovým parametrem, který řídí návrh vzoru a výrobní proces.
Obecně platí, že finální kusy vzoru pro tkané oděvy jsou o něco větší, než je povrchová plocha potřebná k prostému zapouzdření lidského těla-, což znamená, že zahrnují určitou míru „lehkosti“ (nebo volnosti) vzhledem k rozměrům těla. Naproti tomu u pletených oděvů -v závislosti na konkrétní použité struktuře tkaniny- vyžadují tkaniny s výjimečně vysokou elasticitou (charakteristika určená typem příze a strukturou stehu) jiný přístup. Při navrhování vzorů pro takové tkaniny nejenže není přidána žádná lehkost, ale rozměry vzoru mohou být identické s obvodovými rozměry těla nebo dokonce dále zmenšeny zohledněním specifického koeficientu pružnosti tkaniny.
Využití tendence ke zvlnění pletenin
"Tendence zvlnění" pletených látek se týká jevu, kdy se okraje látky stáčejí dovnitř; k tomu dochází, protože se uvolní vnitřní napětí v okrajových smyčkách tkaniny. Tato tendence ke zvlnění je obecně považována za nevýhodu pletených látek. To může mít za následek nerovnoměrné švy mezi díly oděvu nebo rozměrovou nestabilitu na okrajích oděvu, což v konečném důsledku ohrožuje celkovou estetickou přitažlivost oděvu a jeho specifikované rozměry. Ne všechny pleteniny však vykazují tento sklon ke zvlnění; obvykle se vyskytuje pouze u tkanin se specifickou strukturou stehu,-jako jsou útkové hladké pleteniny. U takových látek mohou návrháři vzorů tento problém zmírnit přidáním dodatečného švu pro lemování, vložením žebrovaných pásků, aplikací vazby nebo natavením adhezivních spojovacích proužků podél okrajů oděvu. V některých případech je tendence ke zvlnění určitých pletených látek eliminována během následné úpravy samotné látky, čímž odpadá potřeba opravných opatření při návrhu vzoru.
Stojí za zmínku, že mnoho návrhářů, vyzbrojených důkladným porozuměním vlastnostem tkaniny, dokáže tuto vnímanou nevýhodu proměnit ve výhodu. Záměrným využitím tendence látky ke zvlnění-například jejím začleněním do vzoru pro výstřihy nebo manžety-mohou oděvu dodat výrazný a osvěžující estetický styl. Tato technika je zvláště účinná u „plně-módního“ pletení, kde lze využít sklon látky ke zvlnění k vytvoření jedinečných dekorativních vzorů nebo strukturálních designových linií.
Věnujte pozornost útěku-tendencí pletených látek
Pletené látky se liší od tkaných látek jak stylem, tak vlastnostmi; v důsledku toho musí design oděvů z nich vyrobených nejen zdůrazňovat přednosti látky, ale také zmírňovat její slabiny. Vzhledem k tomu, že některé pleteniny jsou náchylné k rozplétání, je třeba věnovat zvláštní pozornost návrhu vzoru a konstrukci, aby se zabránilo použití příliš přehnaných technik návrhu. Kdykoli je to možné, vynechejte šipky a stylové linie a počet švů by měl být co nejmenší, aby se zabránilo rozpletení pletených smyček,-vadě, která by ohrozila nositelnost oděvu. Místo toho by měl design využívat čisté, měkké linie, které ladí s přirozenou měkkostí a tělu-přizpůsobující se povaze pletených textilií.
